yamaha3

Intro

Varování: Tento text je psán subjektivně, člověkem co jezdil 3/4 roku na scooteru, měří okolo 183, váží 70 kg a okusuje trávu a jetel. Pokusím se věci popsat co nejobjektivněji, ač vím, že to nebude úplně možné.

Píšu to do ticha, píšu to každej den.. možná i jedno z těchto slov Ektora a Enemyho mě přimělo napsat svou zkušenost.

Když jsem začal vybírat autoškolu pro oprávnění A (bez omezení), snažil jsem se najit něco podle recenze. Na webu motorkari.cz byla nejčastejší odpověď autoškola StreetIllegal. Cena o něco vyšší než u ostatních (na stránkách byla cena 8000 i 9000 Kč, osobně jsem platil 8000 Kč, někteří platili 9000 Kč). Na věc jsem se díval tak, že na motorce je potřeba přežít, ne se jen tak plácat.
Při hledání jsem narazil na komentář, ve smyslu “StreetIllegal je hrozná autoškola, ruší jízdy i přes dobré počasí” a že prý slečně řekli, že na to nemá talent či co.

Ovšem – víc kladných hlasů pro StreetIllegal, převážilo jeden záporný. Jde se na to.

Něco málo o mně – s motorkami nemám žádné zkušenosti. 3/4 roku jezdím po Praze na scooteru, což mě ale baví. U aut preferuji manuální řazení a proto doufám, že jízda na motorce bude ještě větší adrenalin. Na motorce budu sedět poprvé v autoškole.

Průběh

Jednoho krásného dne jsem nakráčel do autoškoly kde mě přivítal sám pan Bedřich Kučera (dále jen Béďa). Především mě upozornil, na vysokou úmrtnost a snažil se mi to řp na motorku vší silou rozmluvit! Když zjistil, že je to marné, dohodli jsme první jízdu. Hned jsem ovšem zjistil, že nemám jízdy s nim, ale s jeho kolegou, Davidem. To mě kapku zklamalo, neboť mluvil o tom, jak vyučuje on. Ujistil mě, že to bude stejné jako kdyby učil on (buďme k sobě upřímní, na této planetě nejsou dva lidé, kteří dokážou učit stejně…). Též mi předal dokument o zdravotní způsobilosti a já se vydal utrácet za razítka od doktora.
1.4. First Blood: Natěšen na první jízdu v 14:00 jsem ani nemohl předcházející večer usnout, tak v 13:30 startuji svůj scooter Yuki NewSpeedy 2007 (moje malá čínská hračka s kterou se da jezdit i s řp B), ale ejhle, počasí je špatné a jízda se ruší. Po předchozím přečteni negativní recenze slečny (viz. 1 odstavec) se ve mně začal probouzet pocit, že na recenzi byla kapka pravdy. Ovšem, počasí bylo doopravdy pod psa – zrušení jízdy mělo tedy pádný důvod. Další jízda nebyla domluvena, ale příslib, že se mi David ozve jsem dostal.
2.4. David zavolal, že v sobotu 11.4. se jde na moto-crossovou dráhu, takže sraz v sobotu ráno před autoškolou… dobře, to zní zajímavě.
11.4. V sobotu ráno jsem se v 9:00 zjevil před autoškolou, společnost mi tam dělalo několik tvorů.

  • 4 kluci – ti na motorce ještě neseděli,
  • 3 holky – měly za sebou 1-2 jízdy (zřejmě parkoviště)
  • a já – ten který jezdí 3/4 po Praze se svou malou Yuki

Rozdělili nás na dvě skupiny. 1. skupina kluci pod vedením Bédi šli jezdit na Yamaze TW 125 po polní cestě. My (jako pokročilí) jsme dostali Davida s pitbikem (prý nový, čerstvě koupeny… očividně i nevyzkoušený).
Lekce č. 1 – nakopáváme pitbike. Jeden by si řekl, že když jsem zvyklý startovat Yuki nakopávačkou, půjde to tady stejně. Ne-e. Páčka pitbiku byla zřejmě špatná (měla sklon směrem od pitbiku dolů, takže po ní noha sjížděla … také dolů). S doporučením od Davida, abych se neopíral o páčku, ale o její hranu sousedící s motorkou jsem se jal startovat. Moc to nešlo… nikomu z nás… ani Davidovi.. nu což, dobrá… jeho, pro mně specificky, humor jsem tenkrát ještě nechápal, takže jsem se cítil být lehce uražen, proč se sakra učím jezdit na něčem, co se nedá ani pořádně nakopnout.
Lekce č. 2 – Extra citlivá spojka – pitbike měl záběr spojky hned na začátku a nebyl problém zvednout ho na zadní… byla makačka se rozjet. Střídali jsme se, jezdili jsme pomalu kolečka a David nás doprovázel. Taky jsem se nemohl nikdy trefit do neutrálu, ale to byla jen má necitlivost k spojce.
Lekce č. 3 – Nemachrovat.. nikdy! – po case se obe nase skupiny spojili. My jsme si mohli půjčit Yamahu TW a kluci se projet na pitbiku. Yamaha TW byla o poznáni těžší, pro mě, hubeného jako proutek s minimem fyzických aktivit, dvojnásobně. Ale byla s ním sranda, hezky skákal na crossové dráze a jezdit po mokré trávě na polní ceste je taky sranda. Poznámka: nikdy se nesnažit závodit s spolužačkou sedicí na pitbiku… Je to velice nepříjemný pocit ujet zadním kolem na trávě 😉 .
Zvykal jsem si na zadní brzdu (na scooteru jsou obě na řidítkách), řazení a váhu. Ke konci dne jsem už poměrně motorku ovládal 🙂 Strávili jsme tam přibližně od 10:00 do 18:00. Ke konci mě ještě David vzal terénním autem autoškoly po crossové draze, docela pěkná projížďka. Potom co jsem mu před Béďou pochválil jízdu, rozhodl se znavený Béďa nás přeci jenom svézt Teda, to byla jízda! Úžasné zakončení pěkného dne.
16.2. Moje první jízda v autoškole v rámci provozu. Přijel jsem do autoškoly, chvíli poseděl, potom jsme se já (na své Yuki) a další kluk s Davidem vydali na parkoviště s Yamahou TW 125. Měli jsme se naučit ovládat motorku, jezdit zatáčky. Střídali jsme se na TW. Po hodině jsme jeli nazpátek. Příště mě prý čeká objem 600! Pěkně těžká motorka na které budu skládat zkoušky. Ten den jsme ještě měli v 18:00 teoretickou část, prohlédli jsme si motorku, byli jsme poučeni na co si dávat pozor, co a jak musí držet, kde je olej atd.

23.4. Takže.. jeli jsme s Banditem 600 na parkoviště. Několikrát jsem si zatočil a hurá do ostrého provozu. Ta motorka je těžká jak kráva! Docela nezvyk oproti kolu nebo Yuki. Projeli jsme se po městě, potom po magistrále a zpět do autoškoly.
28.4. Byla naplánovaná jízda, ale počasí stálo za nic, takže zrušeno.
30.4. Nasedli jsme na Bandita a čekala nás další jízda. Jak jsem zvyklý jezdit na Yuki u kraje, abych nebrzdil provoz, David mě připomněl, že na motorce je lepší držet se raději ve středu, aby člověka idioti jedoucí 70 Km/hod nepředjížděli na čtyřicítce.
Když jsme se vrátili do autoškoly, tak mi Béďa povídá “tak, a v pondělí zkoušky”. Trochu jsem vyvalil oči, protože představa toho, že udělám zkoušky a budu mít A byla pěkná, ale že bych věřil, že jsem připravený na testy, to zrovna moc ne. “Ono bude už nejlepší, když budeš moct jezdit na vlastní, tak se to naučíš nejlíp”.. Na můj dotaz zda si myslí, že to zvládnu jsem byl ujištěn, že určitě. No dobrá, tak jo. Hned po autoškole jsem odjel do míst, kde slovo internet je urážkou a vracel jsem až v neděli večer. Jak jen zvládnu testy? A když nezvládnu, vezmou mi i B?
3.5. večer si dělám několik testů, je to trochu loterie… otázky jsou záludné 🙂
4.5. ráno v 7:30 stojím před autoškolou, berou nás na magistrát. V lehce rozespalém stavu se modlím, ať zvládnu testy… Z nás všech (3 kluci co začínali se mnou na crossu, jeden co dělal B a druhý přívěs k náklaďáku) to nedal pouze jeden. Já naštěstí s plným počtem bodů… To víte, znalec předpisů. Tak jízdy teď už budou brnkačka!
Vracíme se do autoškoly, komisař nikde. Nakonec po hodině přišel, vzal klučinu (ten co dělal autoškolu v úplně jiném období, teď dělal snad jen testy) a ostatní jsme šli na jídlo. Vrátili jsme se a pak to začalo. Šel jsem jako druhý z naší party. Před jízdou jsem si zašel odpustit kapalinu na WC, naklusal k komisaři (Tomáš). Ten mě ihned uvítal s naštvaným pohledem a slovy “Proč na Vás musím čekat?”. Tak, nastartoval jsem a pomalu jsme se rozjeli. V ovladatelnosti motorky mi nepomáhal, zdálo se mi spíš, že se snaží dělat vše proto, aby se mi řídilo co nejhůře. Ale dobrá, je to zkouška. Hlavně hlídat “rychlost, blinkry, zrcátka, přechody kde náhodou někdo stojí”… Nějaký ten blinkr jsem vynechal už na první křižovatce 🙁 , ale jel jsem dál. Potom jsem si objel dodávku s varovnými světly, co stála na křižovatce… v pořádku. Byl jsem rád že jedu, motorka těžká a když se pan komisař rozmyslel, že sebou začne házet ze strany na stranu, jen tak tak jsem motorku udržel. Pořád dobře, nějak jedu! Jenže, přišel přechod a před ním tramvajová zastávka. Samozřejmě jsem se rozhlédl, zda někdo na přechodu není. Nikoho jsem neviděl, jedu dal. Oči na tachometru, jedu po levé straně vozovky (nepodařilo se mi sjet doprava, byly tam vyjeté koleje v asfaltu a jel jsem moc pomalu, takže se mi špatně zatáčelo). Přesně před přechodem motorka začala prudce brzdit a zabrzdila až veprostřed křižovatky (později jsem se dozvěděl, že se utrhlo lanko od brzdy). Dozvěděl jsem se, že na přechodu byli chodci a ze jsem je mohl zabít. Vůbec si nejsem jist, jestli tam někdo byl. V tom stresu a snaze udrzet motorku v chodu, nepřekročit rychlost a nespadnout je možné, že jsem doopravdy přehlédl nějaké lidi. Pokud mi doopravdy do přechodu vstoupil chodec, jak je možné, že při selhání brzd jsem ho nepřejel? To už se nedozvíme. A jako perličkou na dortu bylo, že jsem jel moc blízko nástupního ostrůvku.
Když mě dovezl do autoškoly (během toho alespoň jednou jel 50 km/h na max. povolené 30 km/h a ostře brzdil půl metru před každým přechodem), dozvěděl jsem se, že první z naší skupiny to taky “neudělal”. Ohledně ježdění po pravé straně – samozřejmě nám Béďa říkal, abychom během jízd s komisařem jezdili vpravo. Nevím sice komu to říkal, ale já jsem to nebyl. Ten co jel po mně to též nedal a i když Béďa vsadil “hovno k dolaru, že poslední to dá”, tak i přesto, že se vrátili po poměrně dlouhé době, již dle výrazu ve tváři bylo jasné, že nedal. Prý si z toho máme delat legraci. Dvě jízdy s motorkou, na které člověk dělá závěrečné zkoušky, očividně nestačí. No, Sosnová se blíží, tak uvidíme co kluci vymyslí.
5.5. Od Davida došla SMS, že sraz je na okruhu v Sosnové, ve čtvrtek 10:00.
6.5. Volám Davidovi, jestli budou mít nějaké místo v autě, až pojedou z Prahy. Dozvídám se, že na Sosnovou nepojedu, že budu jezdit ještě v provozu. Když mu sděluji, že bych rád jel na Sosnovou i tak (samozřejmě očekávám, že si to zaplatím), odpovídá mi, že prostě ne. Co to má znamenat? Tak na strankách mají uvedeno, že může přijít každý (po tel. domluvě) a oni si to proste ze dne na dne pro nás zruší? Takové jednání mi seriózní rozhodně nepřijde!
??.5. Jízdy. Nejdřív se do mě začal navážet Béďa, že nedokážu otočit motorku na “policajtovi”, potom jsme jeli a David mi ukázal jak se to dělá. Jízda byla “naprosto” v pořádku, takže si nejsem jistý, proč s komisařem to byla taková hrůza.

??.5. Přišel jsem v 13:00, v 13:20 jsme se vydali do provozu.
Jízda s Béďou byla diametrálně odlišná oproti jízdě s Davidem.
Připomínky dobré, jednání – katastrofa. V kanceláři asistentka poznamenala, že si mám sehnat kámoše někde na Moravě, co mi půjčí motorku, abych se na ni naučil. Otázkou tedy je, proč jsem šel do “nejlepší” autoškoly? Pokud pominu, že probírání teorie a předpisů chybí a přesto, že jsem byl upozorněn jak zásadní mezery v nich mám.
Také jsem se dnes dozvěděl, že David již nadále nepracuje pro autoškolu (také z důvodů porušování toho, jak by výuka měla vypadat… otázkou je, co tam potom v autoškole ještě dělá Béďa 😉 )
Béďa slíbil, že se mi ozve a pojedu ještě jednu jízdu, než pujdu na zkoušky.

(doplnit).6. Zvoní telefon a milý ženský hlásek tázající se mě, zda chci na zkoušky 22.6. Na rozmyšlenou mam pouze “teď”. Táži se tedy, co se stalo s hodinou, kterou mi Béďa slíbil, slečna neví o čem je reč. Mám si zavolat Béďovi – no to snad ne, když mi slíbil zavolat on?! Nakonec mi vyřizuje, že mi zavolá.
(doplnit).6. Volá Tomáš (instruktor) s dotazem, zda by se mi hodila jízda 17.6. Souhlasím.
17.6. Jízda s Tomášem naprosto výborná. Upozorňuje mě na nedostatky (špatné najíždění do pruhu za křižovatkou a další drobnosti) a dává mi příležitost je napravit a nacvičit si správně ovládáni motorky. Příjemná atmosféra, skvělé jednání. V kanceláři se jen ptám v kolik hodin se mám dorazit na zkoušky. V 10:00, 800 kč sebou (400 kč opravná jízda s komisařem, 400 Kč zapůjčení motocyklu).
22.6. Zkoušky! Sešli jsme se partička, přišel komisař, mile vypadající starší pán. Mám z něj dobrý pocit, žádná tréma či stres, nic horšího než že neudělám zkoušky se stejně stát nemůže. Nasedám s komisařem na motorku, v klidu se rozjíždíme, řazení mi jde hladce. Jeli jsme asi půl hodiny. Když jsme dojeli zpět k autoškole, odevzdaně žádám – “Pusťte se do mně!”. Na to mi s úsměvem odpovídá, že jsem jízdu zvládl a na můj dotaz zda je neco, co bych měl zlepšit říká, že jízda byla naprosto v pořádku!

Shrnutí

Kdybych měl dělat ŘP. na motorku dnes, co bych udělal? Zaplatil bych si za pár korun papíry a teprve potom šel do autoškoly požádat o kondiční jízdy. To by mi dalo možnost vybrat si jízdy s člověkem, o kterém vím nejen že umí jezdit, ale také že umí naučit.

“Nelžete sami sobě! Stejně se předpisy a jezdit naučíte nejlépe na vlastní ;)”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*